Terský kůň
Původ a historie
Obrovská rozloha Ruska tuto zemi přímo předurčuje k tomu, aby zde byla rozsáhlá území s drsnými, takřka nepředstavitelnými životními podmínkami, ať už se jedná o nehostinné tundry nebo vysoká pohoří. Těmto tvrdým životním podmínkám byla také dokonale přizpůsobena místní plemena koní, která byla schopna v takto drsném klimatu nejen přežívat, ale také být významnou pomocnou silou pro místní hospodářství. Ve dvacátých letech minulého století byl v tehdejším Sovětském svazu podporován chov těchto místních plemen, jež byla v rámci toho zušlechťována přikřížením jiných plemen a také prostřednictvím výběrového chovu.
Tak byl v období let 1921 až 1950 vyšlechtěn v Terském a Stavropolském hřebčíně i terský kůň. Vznik tohoto plemene byl iniciován s úmyslem vyšlechtit plnohodnotnou náhradu plemene streleckého araba, které na počátku dvacátých let již víceméně zaniklo. V roce 1925 zbývali z tohoto plemen již pouze dva hřebci, stříbní bělouši a něco málo klisen. Toto torzo, které zbylo ze streleckého araba, bylo soustředěno do Terska na severním Kavkaze a stalo se základem pro vyšlechtění nového plemene domorodého typu s lehkostí a vytrvalostí arabů. Kvůli vysokému stupni příbuznosti mezi těmito koni byli do chovu zařazeni tři čistokrevní arabové a klisny, které byly převážně donského a karbadinského původu s příměsí arabské krve.
Terský kůň tedy přímo navazuje na plemeno streleckého araba, které vzniklo křížením arabů především s orlovskými koňmi a angloaraby. Ve výsledné podobě se chovatelům podařilo vyšlechtit koně s výrazně arabským vzhledem, který je ale ve srovnání s čistokrevným arabem viditelně mohutnější. V ušlechtilosti a kráse svého vzhledu předčí terský kůň i svého předka, streleckého araba. Jako samostatné plemeno byl terský kůň uznán v roce 1948. Současným centrem chovu terského koně je stavropolský hřebčinec.
Popis
Ve vzhledu terského koně je dobře čitelný vliv araba. To platí zejména o hlavě, která je jemná s lehce přímým nebo konkávním profilem. Velké a jasné oči rovněž odkazují na araba, uši jsou středně dlouhé a pohyblivé. Vysoko nasazený krk je středně dlouhý. Šikmé, dobře utvářené plece přecházejí v krátký a široký hřbet. Hluboký hrudník s dobře klenutými žebry zvýrazňuje kompaktnost trupu. Hříva a vysoko nesený ohon jsou poměrně řídké, ale s jemnými, až hedvábnými žíněmi stejně jako u araba. Nohy jsou štíhlé, kvalitní, suché s výrazně prokreslenými šlachami, kopyta jsou zaokrouhlená, dobře modelovaná. Chody jsou elegantně hladké. Zbarvení je bílé se stříbrně kovovým leskem, ojediněle se vyskytují i ryzáci a hnědáci.
Plemenné znaky
Výška v kohoutku je v průměru 152,5 cm u hřebce a 142,5 cm u klisny.
Obvod holeně je 19, 4 cm.
Charakteristika
Zjednodušeně řečeno, je terský kůň do jisté míry mohutnější variantou araba. Co se týká povahových vlastností, je terský kůň inteligentní, jeho dobrá povaha se odráží i v jeho příjemném temperamentu. Stejně jako arab vyniká skvělou vytrvalostí, ale rovněž tak je i dobrým skokanem.
Využití
Terský kůň byl pochopitelně vyšlechtěn i s ohledem na to, aby mohl pracovat i v zemědělství. Jeho využití je však pochopitelně mnohem všestrannější. Především je terský kůň vynikajícím koněm pro vytrvalostí závody, lze jej s úspěchem využit i v military, drezúře nebo ve skokových soutěžích. S terským koněm se lze se setkat i pod cirkusovým šapitó.
