Kůň Kinský
Stejně tak jako bývá nazýván starokladrubský kůň českým klenotem, kůň Kinský, neboli Equus Kinsky, má právo na toto pojmenování bezesporu také...
Původ a historie
K založení chovu došlo již roku 1832. Rodina Kinských, žijící na chlumeckém panství, chovala koně pro hospodářské a vojenské účely přímo z královského pověření. Snad nejdůležitější osobou vývoje chovu byl hrabě Oktavián Kinský, velký odborník a svědomitý chovatel (Oktavián Kinský - díky němu je dnes k dispozici plemenná kniha, založil hřebčín Ostrov, podílel se na rozvoji dostihového sportu u nás, přispěl ke vzniku Velké pardubické).
V období 2. světové války byli koně žádáni v německé armádě, což rodina Kinských, ani oddaní zaměstnanci stáje nechtěli připustit - a tak se s notnou dávkou diplomacie a častého riskování podařilo velké množství koní před využitím na frontě uchránit.
Po politicky rušném roce 1948 nastávají pro české plaváky smutné časy, bohužel hrozil i zánik tohoto ušlechtilého českého plemene!
Postupně došlo ke změně vedení hřebčína nebo se koně se začali různě stěhovat po státních statcích i soukromých majitelích. Velká řada koní byla také prodána do zahraničí, zvláště Německa, Rakouska, Švýcarska, Anglie, Holandska a Belgie.
Na lepší časy svítá až koncem 60. let díky zásluze Státního statku Chlumec nad Cidlinou.
Popis
Koně Kinských patří mezi české teplokrevníky a jejich poznávacím znamením je zlaté zbarvení a bílá hříva - koně tedy nazýváme jako isabely, plaváky či žluťáky, i když samozřejmě se můžeme setkat i s hnědáky a ryzáky. Kohoutková výška dospělých hřebců bývá zhruba 165 až 170 cm, u klisen 161 - 168 cm. A jak poznáme pravého koně Kinského? Každý kůň má originální doklady o původu, a pokud se podíváme na levé stehno, měli bychom spatřit výžeh plemene.
Charakteristika
Kinští koně jsou velmi všestranní, což je jistě dáno i značným podílem krve anglického plnokrevníka. Jsou dobře krmitelní a vyznačují se i příjemnou povahou a dobrou plodností.
Využití
Koně Kinských vynikají v drezúře, parkúru, zápřahu i honebním ježdění. Na jejich hřbetech můžete často spatřit děti, tito koně jsou totiž velice snadno jezditelní, proto se často využívají jako koně školní.
Kinští koně našli své uplatnění také v dostihovém sportu. Od roku 1847, kdy vznikla dlouhá a slavná tradice Velké Pardubické, se koně Kinští stali několikrát vítězi, například Magyarád, Pohanka, Sláva nebo Nestor. Zvláště vítězství klisny Normy se stalo nebývale proslulým, jelikož otěže držela v rukou první a poslední žena, která v tomto náročném a obtížném závodě dokázala zvítězit, Lata Brandisová.
Velký dík za udržení a neustálé rozvíjení chovu patří manželům Petrovi a Libuši Půlpánovým, kteří se po roce 1991 stali majiteli chovného stáda koní z Ostrova.
Hřebčín Equus Kinský
A jak se mají koně Kinských dnes? Někteří mají stále své útočiště v Ostrově. Hřebčín je místem konání zajímavých sportovních i kulturních akcí, například velmi oblíbenou Slavností koní Kinských, která se těší velkému zájmu veřejnosti.
Naši plaváci našli své uplatnění i v zahraničí, například hřebec Ondráš denně vybíhá na pastvu ve Spojených státech amerických, v oblasti Kentucky, která je chovem koní a dostihy proslavena po celém světě. V Anglii v královské stáji je chována isabela Johanka Kinská, která byla věnována k 100. narozeninám královně matce.
Zajímavost
V nádherné krajině kerských lesů, na okraji malého městečka Hradišťko u Sadské vyrostl během několika posledních let nový jezdecký areál Equus Kinsky. V budoucnu by měl být právě zde soustředěn chov plemenných hřebců a koní k výcviku. Areál slouží také jako místo setkávání milovníků koní a jako centrum výchovy mladých jezdců.
