Anglo-lusitano
Původ a historie
Portugalský anglo-lusitanský kůň rozhodně nezapře, že je blízký příbuzný andaluského koně. Lusitano, andalusan i právě anglo-lusitano mají totiž stejný genetický základ i charakter, liší se jen některými maličkostmi zevnějšku. Anglo-lusitano však šlechtěním neztratil vzhled španělských koní.
Podnětem pro křížení lusitánských klisen s anglickými plnokrevnými hřebci byl záměr vyšlechtit koně, který by měl vynikající rychlost plnokrevníka a přitom učenlivost, klidnou povahu, příjemný temperament a vznosné chody lusitana.
Vývoj anglo-lusitana ovlivnil zejména arabský plnokrevník, berber a především anglický plnokrevník.
Popis plemene
-
barva - setkáváme se všemi základními barvami (vraník, ryzák, hnědák, bělouš, plavák)
-
výška v kohoutku - okolo 157 cm, hřebci však až 162 cm
-
stavba těla - korektní exteriér, ušlechtilá hlava s většinou rovným profilem, na němž je ale zřetelně patrná španělská krev; stavba těla je lehká, prozrazuje však sílu; krk svalnatý, vzpřímený, elegantní, dlouhý a dobře nasazený; hrudník je hluboký, plece pěkně utvářené, silné, podporující dobrou akci nohou; záď je rovná a relativně krátká, svalnatá; ohon je nasazen středně vysoko; nohy jsou obvykle zdravé s kvalitními kostmi; pevná a tvrdá kopyta; bohatá jemná hříva a ocas
Charakteristika a využití plemene
Příslušníci plemene Anglo-lusitano jsou koně chytří, jemní a citliví, pracující tvrdě a rádi. Mají výbornou přirozenou rovnováhu a hbité vysoké chody. Tyto vlastnosti, společně s pyšným držením těla a neobvyklou radostí ze života, z nich činí znamenité koně pro spoustu moderních jezdeckých disciplin, jakými jsou parkury, drezúra či vozatajství. Stali se i velmi oblíbenými rekreačními koňmi.
Ve své domovině jsou však pro svou obdivuhodnou odvahu chováni pro náročné býčí zápasy.
Zajímavost
V literatuře se uvádí, že ve skutečnosti je nejpřesnější nazývat „španělská" plemena (např. kůň kartuziánský, andaluský, poloostrovní, lusitano, Alter-real, Zapateo...) společným označením - iberský kůň.
