Clevelandský hnědák
Původ a historie
Původ clevelandského hnědáka sahá do dávných časů, kdy se na proslulých anglických blatech hrabství Severní Yorkshire proháněli kupečtí koně, „chapman horses". „Chapmani" byli skromní a nenároční, nepříliš vysocí koně, kteří byli využíváni především jako soumaři, kteří na svých hřbetech nosili těžké náklady z důlních oblastí do přístavišť.
V 17. století se k těmto spolehlivým koním upřel zájem anglických chovatelů, kteří z nich vytvořili základní stádo, k němuž byli přikříženi berbeři, andalusané a také nejstarší angličtí plnokrevníci. Z těchto přikřížených plemen měl na formování clevelandského hnědáka nepochybně značný vliv především berber, který se v druhé polovině 17. století dovážel do Anglie v hojném počtu, když Anglie získala severoafrický přístav Tanger.
Tímto způsobem vznikl v oblasti Clevelandské pahorkatiny výkonný a všestranný clevelandský hnědák, kůň se silnou konstitucí a pěkného vzhledu. Po kupeckém koni mu zůstala síla a vytrvalost, k tomu získal větší výšku a vznosnější postavu. Clevelandský hnědák se jako plemeno zformoval poměrně rychle, v první polovině sedmnáctého století si získal i přízeň anglického krále Jiřího II. a stal se tak obyvatelem královských stájí.
Jeho plemenná kniha byla zveřejněna v roce 1884, ale clevelandský hnědák se choval čistě, bez příměsi cizí krve, už od konce 18.století, což z něj učinilo stabilní a spolehlivé plemeno, jež se používalo v celé Evropě pro zlepšení místních plemen.
Po roce 1945 chov clevelandského hnědáka upadl natolik, že mu dokonce hrozil zánik, v roce 1962 byli ve Velké Británii jen čtyři čistokrevní hřebci. Chov byl naštěstí oživen i zásluhou královny Alžběty II. a tak se plemeno rozvíjí i v současné době.
Popis plemene
Přes svou mohutnost je clevelandský hnědák velmi pohyblivý kůň, výška v kohoutku se pohybuje mezi 163 až 168 cm. Jeho zlepšenému exteriéru zůstaly všechny klady pracovního plemene.
Na hlavě se zřetelně odráží vliv španělské krve, je úhledná s mírným klabonosem. Oči jsou výrazné a uši poměrně dlouhé a pohyblivé. Krk je mohutný a klenutý, kohoutek výrazný. Plece jsou svalnaté, typický je delší, někdy i měkčí hřbet, zvláště pak u klisen. Hrudník má clevelandský hnědák hluboký, žebra správně klenutá. Záď je svalnatá, zaoblená, ale trochu spáditá a dlouhá. Míra od lokte k zemi je zpravidla menší než od lokte ke kohoutku. Nohy jsou suché a čisté, kopyta svou velikostí odpovídají mohutnosti clevelandského hnědáka. Bohatá hříva má černou barvu, stejně tak i ocas, rovněž nohy jsou černé. Nesmí mít žádné odznaky. Srst je přiléhavá, vysokého lesku.
Povolena je pouze tmavě hnědá barva.
Charakteristika
Clevelandský hnědák byl ve své době nejlepší a nejrychlejší kočárový kůň a to především díky tomu, že dokázal obstát na těžkých bahnitých cestách a zároveň i s nákladem udržet rychlost. Jeho povaha je vůbec dobrá a spolehlivá, předností je, že dokáže rychle reagovat i obtížných podmínkách, což z něj dělalo ideálního kočárového koně. Jeho spolehlivost, síla a obratnost se uplatnily i při práci v zemědělství, osvědčil se především v severovýchodní Anglii, kde byl schopen bez větších potíží pracovat i v těžké jílovité půdě. Rovněž je výborným skokanem a spolehlivým koněm pro jízdu v terénu.
Využití
Clevelandský hnědák byl využíván jako kočárový kůň a také pro práci v zemědělství. Používal se také jako lovecký kůň, a to i proto, že není lekavý. Dnes se prosazuje ve vozatajských soutěžích, uplatňuje se i jako skokan, pro vrcholovou úroveň se však kříží s plnokrevníky. Clevelandský hnědák se osvědčuje rovněž jako rodinný kůň díky své přívětivé povaze. Na druhé straně se kříženci clevelandského hnědáka používají také jako policejní koně.
Zajímavost
Clevelandský hnědák se chová především na britských ostrovech, na kontinentu se jeho chov vyskytuje jen velmi zřídka. Na našem území byl clevelandský hnědák chován v Kladrubech a to ještě za časů rakousko uherské monarchie. Jeho chovu se tady ale příliš nedařilo a proto byl v roce 1918 zrušen.
