Moravský teplokrevník

Původ a historie

V c. a k. časech rakouské, posléze rakousko-uherské monarchie byl vývoj chovu koní v Čechách a na Moravě podstatnou měrou ovlivňován vojenskými hřebčíny, které produkovaly plnokrevné, polokrevné, arabské a angloarabské plemeníky.

 

V letech 1875 až 1900, a později pak v období 1935 až 1960 se podařilo díky hřebcům původních polokrevných kmenů, z nichž je určitě nutno zmínit kmen Furioso, a také orientálním polokrevníkům, vytvořit několika tisícovou populaci čistě prochovaných teplokrevných koní, kteří se vyznačovali silnou genovou bází původních polokrevnýcha orientálních kmenů.

 

Na Moravě byl nejrozšířenějším polokrevným kmenem již zmiňovaný Furioso, který byl kombinován s dalším polokrevným kmenem Gidran a také s anglonormanskou a arabskou krví, především pak s krví arabského kmene Abugres a rovněž s krví dalšího polokrevného kmene North Star a i s krví dalších anglických plnokrevníků.

 

Po roce 1960 dochází ke značnému snižování početních stavů koní, ale i přesto zůstávají na Moravě čistokrevně prochovaní teplokrevní koně v počtu několika tisíců. V období 1970 až 1990 však se výrazně uplatňuje vliv trakénských hřebců spolu s hřebci dalších německých plemen, posléze pak i hřebců francouzského a holandského původu.

 

Tím vzniká genově poněkud nesourodá populace teplokrevních koní, které se dostává názvu český teplokrevník, používaného od roku 1971. V rámci českého teplokrevníka byl pak rozlišován český teplokrevník českého chovu a český teplokrevník moravského chovu. U teplokrevníků moravského chovu byla genová báze tvořena především geny původních rakousko-uherských polokrevných kmenů a arabských koní a plnokrevníků.

 

V rozmezí let 1920 až 1971 byli koně moravského chovu uváděni v plemenných knihách jako moravští teplokrevníci, z čehož lze odvodit historickou kontinuitu pojmenování moravský teplokrevník.

 

Tolik poněkud spletitá historie. A jaká je současnost? V roce 1996 se zrodila iniciativa směřující k regeneraci a záchraně moravského teplokrevníka, v jejím rámci je i založen Svaz chovatelů a příznivců moravského teplokrevníka, jehož snahou mimo jiné bylo uznání moravského teplokrevníka jako samostatného plemene. To se nakonec podařilo v roce 2004, kdy se Svaz chovatelů a příznivců moravského teplokrevníka stává uznaným chovatelským sdružením, které vede plemennou knihu moravského teplokrevníka.

 

Popis plemene

Moravský teplokrevník je kůň středně velkého obdélníkového rámce, se souladnými a proporcionálními tělesnými partiemi. Hlava je ušlechtilá, suchá s oválnou očnicí a velkým živým okem. Krk je střední až dlouhý, klenutý,  kohoutek je výrazný a středně dlouhý. Dlouhá, šikmá lopatka umožňuje vydatné a prostorné chody. Hrudník je středně hluboký, široký a středně dlouhý, oválný. Horní linie je pevná a krátká až středně dlouhá. Na středně dlouhá, dobře vázaná a pevná bedra navazuje přiměřeně mohutná, oválná, dlouhá záď. Fundament je suchý, kostnatý, klouby a šlachy jsou výrazné a suché. Spěnka má být středně dlouhá, pevná a pružná. Kopyta jsou přiměřeně široká, rovněž dobře úhlovaná a pevná. Moravský teplokrevník je převážně hnědák, ale vyskytují sei ryzáci, bělouši a vraníci.

 

Plemenné znaky

Kohoutková výška hůlková se pohybuje u hřebce v rozmezí 161 - 167 cm, u klisny v rozmezí 159 - 165 cm.

Obvod hrudi u hřebce činí 190 až 205 cm, u klisny 185 až 200cm.

Obvod holeně je u hřebce 21 - 22,5 cm, u klisny 19,5 - 21,5 cm.

 

Charakteristika

Cíl, který sledují chovatelé, je ten, aby moravský teplokrevník byl koněm výborného charakteru s ochotou k práci a pevným zdravím a přiměřeným temperamentem. Spolu s tím se moravský teplokrevník zároveň vyznačuje tvrdou konstitucí, je rovněž snadno krmitelný.

 

Využití

Moravský teplokrevník je všestranný kůň, z toho vyplývá i jeho využití, může být využíván jak pod sedlem, tak v zápřeži.