Brandenburský kůň
Jak název napovídá, brandenburský teplokrevník (nebo též braniborský teplokrevník či Brandenburger) pochází ze severovýchodního Německa – z Braniborska.
Původ a historie
První zmínka o chovu tohoto plemene se objevila v dokumentech z Braniborského markrabství, a to v 15. století, ačkoli tehdy plemeno ještě nebylo standardizováno.
K vývoji moderního Brandenburgera jakožto sportovního koně bylo v polovině dvacátého století použito trakehnerů, hannoverských koní a anglických plnokrevníků.
Doteď významný hřebčín v Neustadt an der Dosse (založen 1787) byl a stále je domovem brandenburského teplokrevníka. Zdejší klisny byly připouštěny nejen s německými koňmi, ale též s Araby.
Během druhé světové války se nebral ohled na čistotu plemene, ale nedlouho po ní se chov čistokrevných koní obnovil díky přikřížení hannoverského koně, který v plemenných knihách Brandenburgera figuroval již dříve.
Charakteristika
Brandenburský teplokrevník je podobný meklenburskému či hannoverskému teplokrevníku – spíše většího rámce, dobře osvalený se spíše delší zádí a silnýma nohama. Výška v kohoutku se pohybuje od asi 162 cm po 170 cm. Většinou se objevují hlavně hnědáci.
Brandenburger je živý, ale klidný, a i přes lehké sklony k nervozitě s ním lze dobře vyjít.
Využití
Brandenburský teplokrevník je vhodný jak pro jízdu, tak pro zápřah. Původně byl šlechtěn tak, aby vyhovoval práci v zemědělství i jako kočárový kůň – proto se v něm musely snoubit prvky silného i lehkého koně. Dnes se používá především jako sportovní plemeno.
O úspěších tohoto plemene vypovídá i nedávná dražba drezurní klisny Poetin, která byla prodána za dva a půl milionu euro.
