Americký jezdecký kůň
Původ a historie
Severní Amerika je mezi milovníky koní známá jako kolébka divokých koní. Původní divocí koně však vyhynuli zhruba před 10 000 lety, a tak nejsou žádné doklady o tom, že by v „Novém Světě" došlo k domestikaci koně. Všechna plemena, která dnes pocházejí z Ameriky, jsou potomky koní dovezených z Evropy, především ze Španělska, Francie a Anglie. Právě anglický plnokrevník byl použit k zušlechtění amerického jezdeckého koně. Původ Saddlebreda je poněkud složitý, ale bezesporu zajímavý.
Název koně, Saddlebred, vychází z předka Kentucky Saddler - v americké angličtině se „saddler" překládá jako „jezdecký kůň" a přívlastku „bred", což můžeme přeložit jako „šlechtěný".
Dvě hlavní plemena, ze kterých Saddlebred vzešel, jsou kanadský mimochodník, který se později dostal do Spojených států amerických a narrangasettský mimochodník.
Toto plemeno dostalo název podle státu Rhode Island, kde prý bylo vyšlechtěno místními plantážníky. V 18. století však poměry v Rhode Island chovu koní příliš nepřály a je tomu tak i v dnešní době. O tato dvě plemena mimochodníků byl ovšem obrovský zájem na jihu a západě země - především na plantážích. V těchto oblastech byli koně využíváni dozorci, kteří díky nim mohli ze sedla lépe kontrolovat tvrdě pracující lid.
Na severu země o koně zájem nebyl, proto byl veškerý chov rozprodán právě na jihozápad. Díky tomu v oblasti Kentucky v 19. století vzniklo neustálým křížením nové plemeno - Kentucky Saddler. Tito koně byli využíváni výhradně jako pracovní a příliš se nehledělo na jejich eleganci. Ovšem přikřížením morgana a anglického plnokrevníka získali rychlost, inteligenci i eleganci, čímž vzniklo plemeno zbrusu nové - americký jezdecký kůň, neboli Saddlebred.
Zpočátku byl využíván hlavně jako pracovní jezdecký kůň v těžkém terénu plantáží a poté jako kočárový kůň na nedělní cesty do kostela. Právě díky své eleganci patřil kůň mezi miláčky jižanské vyšší vrstvy a díky rychlosti se používal i v armádě, kde se projevila jeho odvaha a odolnost vůči hlasité střelbě.
Po svých předcích - kanadských a narrangasettských mimochodnících - si kůň dodnes zachoval tří- až pětichodový mimochod. Tříchodový kůň se pohybuje zcela standardním krokem, klusem i cvalem, naopak pětichovový kůň navíc ovládá pomalý i rychlý mimochod.
Dodnes je rozšířen především ve Spojených státech amerických, avšak je oblíbený i ve střední a jižní Americe. V Evropě se toto plemeno příliš nevyskytuje.
Popis
Americký jezdecký kůň je typický svým zvláštním postojem - celé tělo je nakloněno dopředu a zadní nohy zůstávají daleko za tělem - takto ho snadno poznáme na první pohled. Někomu se může zdát, že kůň je poněkud křehčího vzezření, což není pravda. Je výborně osvalený a pyšní se skvělými chody. Hlava je ušlechtilá a vysoko položená na dlouhém, do oblouku vyklenutém krku. Hřbet je krátký, nohy zase velmi dlouhé a štíhlé - holeně tedy mohou působit příliš tenké. Právě díky této kombinaci je saddlebred vyhlášený pružným a příjemným chodem.
Kopyta jsou z kvalitní rohoviny a u přehlídkových koní se nechávají přerůst, poté jsou okována speciálními těžkými podkovami, které nutí koně do vysokého chodu - tato „kosmetická úprava" však pro koně jistě nebude příjemným zážitkem...
Hříva je poddajná, ocas vysoko nasazený. U koní, kteří jsou určeni na přehlídky, se v Americe provádí zvláštní úpravy. Například podřezávání ocasu, což znamená operativní úpravu svalů na spodní straně ocasu a výsledkem je, že kůň má ocas neustále zdvižený. V Evropě je toto „zkrášlování" zakázáno, protože je považováno za týrání a poškození koně. Pravý saddlebred nikdy nemá výrazné žuchvy a povolenou kůži na krku. Jsou povoleny všechny základní barvy.
Kůň je poměrně malý, kohoutková výška bývá 153 - 160 cm.
Charakteristika
Saddlebred je temperamentní, citlivý a inteligentní kůň. Je učenlivý, pracovitý a nesmírně houževnatý - dodnes se používá k pohánění dobytka. Koně, kteří se používají v jezdeckém sportu, na přehlídkách, či v armádě procházejí speciálním výcvikem, který je velmi náročný. Takoví koně na výstavě při předvádění chodů mohou působit až nepřirozeně, cviky provádějí se zarážející pečlivostí a elegancí. Přestože jsou na tyto koně od počátku kladeny velmi vysoké nároky, patří mezi poměrně poddajná, snášenlivá a klidná plemena. Ovšem musí dostávat kvalitní výživné krmení a mít možnost pravidelného pohybu.
Využití
Díky své všestrannosti se dnes používá v zápřahu, dálkových jízdách, parkurech i honech. Po svém předkovi morganovi zdědil vlohy pro práci se skotem. Pokud projde kůň dobrým výcvikem, dosahuje výborných výsledků i v drezuře, kde dostávají prostor především pětichodoví koně. Není problém ho také využívat k obyčejnému rekreačnímu ježdění.
