Normandský kůň

 

Normandský kob je těžký teplokrevník s dlouholetou tradicí sahající až k 1. století před n.l., ne-li ještě do dob starších.

 

Původ a historie

Normand pochází z bidetů, menších houževnatých koní původně žijících v Asii

Do plemene asijského koníka v průběhu let zasáhla nejenom plemena ruská, ale i plemena jiných ušlechtilých koní; včetně římských těžkých klisen.

 

Během středověku, zejména ve století desátém, byla Normandie jednou z nejoblíbenějších oblastí k chovu koní. Vyhlášená byla zejména svými těžšími válečnými plemeny.

 

V novověku, mezi 16. a 17. stoletím, se z těchto původně těžších koníků křížením s berbery a araby stali koně lehčí a taktéž více ušlechtilejší. Ve století devatenáctém byl zkřížen mimo jiné s anglickým plnokrevníkem.

 

Normand se v žebříčku chovaných plemen udržel díky nově zakládaným královským hřebčínům v 18. století. Důležité jsou zejména hřebčíny Le Pin a Saint Lô v oblasti La Manche.

 

Saint Lô byl založen na počátku 19. století a již na začátku století následujícího chov dosahoval počtu více než 400 kusů. Během 2. světové války byl nepřátelskými nálety zničen, avšak již brzy poté docházelo postupně k jeho znovuobnovení.

 

Na počátku 20. století byl normandský kob rozdělen na dvě větve - jezdeckou a tažnou. Jezdecký kob byl vhodný k armádním účelům pod sedlo; těžký byl naopak určen pro lehčí tah. Vyznačoval se svojí horší kvalitou a větší mohutností. V Saint Lô bylo těmto těžkým normandům z praktických důvodů kupírován ocas (snaha zabránit zachycení ocasu v opratích).

 

Normandský kob je velice podobný kobu anglickému, jedná se však o samostatné plemeno. Není uveden v plemenné knize, jeho chov je však evidován.

 

Normandie je výborné místo pro chov koní, jelikož se vyznačuje hojnými zelenými pastvinami, jejichž tráva je velice výživná a bohatá na důležité minerály a další látky. Hojnost potravy a další příznivé podmínky umožňují, aby zde chovaní koně vynikali svou kvalitou, pevnou kostrou a celkově dobrou stavbou těla.

 

Popis plemene

Toto plemeno koba je v Normandii velice oblíbené a často vyhledávané. Není divu, jde skutečně o kvalitního koně s pevnými kostmi a mohutnou stavbou těla. Koník je to opravdu všestranný. Oproti svým předchůdcům je moderní normand o něco těžší a častěji využíván k lehkému tahu. Abychom se vyhnuli omylu, je nutné vědět, že normand není ve skutečnosti těžké plemeno. Jde o teplokrevníka, který má sice některé vlastnosti těžkého tahouna, jiné však postrádá.

 

Přes svoji mohutnost je to plemeno čilé a obratné, po předcích zdědil i určité klusácké předpoklady. Bývá vysoký 160 až 168 centimetrů v kohoutku; nejčastějším zbarvením je ryzá, ač najdeme i hojně hnědáků či červených běloušů.

 

Jeho krk je silný, kratší, hlava naopak delší, velká. Má kratší trup, avšak silný hřbet, mohutnou záď. Jeho klus je výborný a navíc díky hlubokému trupu i pohodlný. Ocas má vysoko postaven, ve Francii se stále udržuje tradice tomuto plemenu kupírovat ocas, jinde je však již zkracování ohonu zakázáno. Nohy má kratší, avšak silné a bez rousů. Mohutné klouby, pevné kosti.

 

Charakteristika

Normand je kůň velké síly, ochotný k práci, trpělivý a učenlivý. Vyznačuje se svojí pevností a odolností. Je pln energie, pohyblivosti; na druhou stranu je pod sedlem velice klidný a poslušný.

 

Využití

Původně byl normandský kob převážně pracovní plemeno určené k zemědělským činnostem. V dnešní době se považuje za koníka univerzálního. Nadále jej můžeme spatřit v tahu, avšak také pod sedlem. V některých případech se zapřahá i do kočárů.