Lusitano

Původ a historie

Lusitánský kůň se vyvíjel současně s koněm andaluským, s nímž má stejný genetický základ. Chov koní na Iberském poloostrově měl vysokou úroveň a po příchodu Maurů v roce 711 byl nadále zušlechťován arabskými a berberskými koňmi, jenž do chovu vnesli mimo jiné vysoké chody.

 

Samotný španělský kůň měl značný význam při vzniku současných teplokrevných plemen, v Severní i Jižní Amreice vznikala na jeho základě westernová plemena. Znaky starošpanělských koní jsou velmi dobře rozpoznatelné u kladrubského koně či lipicána.

 

Byl znám ve dvou typech - Genett, jemnější a ušlechtilejší a Villanos, hrubší koně používaní na práci.

 

„Lusitano" je odvozeno od názvu Portugalska v staré latině - Lusitania.

 

Popis a charakteristika

Lusitano je kůň středního rámce, s mírně klabonosou hlavou na mohutném krku. Plece jsou široké, lopatka strmá, hrudníku nechybí objem, záď je dobře osvalená s nízko nasazeným ocasem. Typickým znakem je bohatá hříva a ocas, jenž se při zápasech, přehlídkách či show pečlivě zaplétá a výraznému krku tak ještě přidává na mohutnosti.

 

Tito koně se vyznačují přizpůsobivostí, dobrou jezditelností a chody s vysokou akcí.

 

Lze říci, že jde o koně velice podobného andalusanovi, jak charakterem, tak exteriérem. Lusitano je však přeci jen trochu hrubší, s hlavou výrazněji klabonosou a zádí o něco strmější.

 

Škála zbarvení je široká, převládají bělouši, výjimkou nejsou plaváci, hnědáci či vraníci. V minulosti se mezi španělskými koňmi hojně vyskytovali strakoši, s oblibou vyhledávaní pro výcvik vysoké školy.

 

Kohoutková výška se pohybuje mezi 150 - 160 cm.

 

Využití

Lusitano byl koněm portugalské kavalerie. Stejně jako andalusan je dodnes využíván rejoneadory (toradory na koni), kteří jeho ohnivý temperament, jezditelnost a obratnost využívají při býčích zápasech. Jezdí na něm i „campinos", jezdci, jenž střeží stáda býků, chovaných právě pro koridu.V Portugalsku, na rozdíl od Španělska, býk souboj přežívá.

 

Inteligence, učenlivost a chody jej předurčují pro barokní ježdění, jemuž se v současnosti věnuje spousta nadšenců. Lze jej využít i v zápřahu či jako koně pro rekreační ježdění. Požadavky současné sportovní drezúry neoceňují jeho vysokou akci končetin a mechaniku pohybu, takže v tomto sportu není výrazněji využíván. Tento kůň nachází i uplatnění v jezdeckých show, ve kterých je schopen předvést cviky Haute Ecole (vysoké školy) či při výcviku koní pro film.

 

Chov

Lusitánský kůň byl registrován v plemenné knize společně s andalusany až do roku 1960. V současnosti je chován téměř po celém světě, několik jedinců bychom mohli najít i v České republice. Například ve Spojených státech je chov lusitana a andalusana organizován International Andalusian and Lusitano Horse Association (IALHA.)