Buďonovský kůň
Původ a historie
Šlechtění buďonovského koně bylo započato v roce 1920 v Rusku (v prvních letech po založení SSSR ), jako experiment založený na příbuzenské plemenitbě. Ruská armáda v té době potřebovala koně pro své důstojníky a nový kůň měl být rychlý, vytrvalý, snadno ovladatelný a odolný vůči nepříznivým podmínkám a tvrdé práci. Proto byla použita jako základní plemena černomor a don, kozáčtí koně (černomor je plemeno blízké většímu a ušlechtilejšímu donskému koni) a donské klisny, kryté plnokrevnými anglickými hřebci. Zkoušeni byli i koně kazašští a kirgizinští, tato plemena se však při šlechtění neosvědčila.
Maršál Buďonnyj, který se na chov zaměřil a po kterém je toto plemeno také pojmenováno, dbal na pečlivý odchov a ověřování schopností koní ve dvou a čtyřech letech věku.
Popis plemene
Buďonovský kůň stavbou těla v mnoha ohledech připomíná plnokrevníka, který byl využíván v počátcích šlechtění. Má suchou hlavu se zřetelně viditelnými cévami, dlouhý rovný krk, který je na pleci vysoko nasazen a poměrně dlouhý trup. Rovný krátký hřbet je někdy nadměrně plochý či široký, bedra delší a kříž neobyčejně rovný, ocas je na svalnaté zádi nízko posazený. Výška v kohoutku je u tohoto koně okolo 155 - 163 cm. Základními mírami u buďonovských koní je délka trupu 163 cm, obvod trupu 190 cm a obvod holenní kosti 20 cm.
Slabinou buďonovského koně jsou nohy. Na pohled lehké a jemné štíhlé končetiny mají sklon k různým vadám. Někteří jedinci mají příliš měkké přední nohy, které pak zapříčiňují neurovnaný chod, postoj zadních nohou, navíc poměrně strmých, je vadou zděděnou po domácích předcích. Kopyta jsou středně velká a dobře utvářená.
Velké procento buďonovských koní jsou ryzáci se zlatavým leskem - to je barva zděděná po donských koních a černomorech. Dalšími barvami vyskytujícími se u tohoto plemene je hnědá v různých odstínech, možní jsou také vraníci.
Charakteristika
Buďonovský kůň je lehké, elegantní a pohyblivé plemeno, které vyniká vytrvalostí, odolností poslušností. Je nenáročné, dobře snáší stádový chov a podnební podmínky jižního Ruska a Ukrajiny. Buďonovští koně mají mírnou klidnou povahu, jsou živí, ale zároveň snadno ovladatelní, učenliví a odvážní.
Jedná se o výborného všestranného jezdeckého koně, který nepostrádá vytrvalost ani rychlost, stejně tak mu nedělají problémy skoky ani zápřah.
Využití
Svému původnímu účelu - ruské kavalerii - sloužil buďonovský kůň během druhé světové války se ctí a armáda se jej úplně nevzdává ani v současnosti. Díky svým skvělým jezdeckým vlastnostem je velice všestranným koněm, který patří téměř na všechna závodiště.
Lze jej využít v dostizích (především při křížení s anglickým plnokrevníkem) a také ve vytrvalostních závodech. Své uplatnění má i na drezurním obdélníku, bývá využíván i jako parkurový kůň, či v zápřahu. Díky své mírné povaze bývá využíván také pro rekreační ježdění nebo hiporehabilitace.
Zajímavosti
Dědictvím po anglických plnokrevnících je, krom elegantního vzhledu, také rychlost a vytrvalost. Buďonovského koně najdeme i mezi vítězi Velké Pardubické. Hřebec Zanos zlomil rekordy ve vytrvalosti, když během 24 hodin urazil se svým jezdcem vzdálenost 309 km, z čehož 20 hodin strávil pod sedlem.
