Kabardinský kůň
Kabardinský kůň je horský kůň původem ze severního Kavkazu. Jméno dostal podle území, ze kterého pochází, Kabardinsko-balkarské autonomní republiky. Tento kříženec stepních kmenů s koňmi karabašskými, perskými a turkmenskými je schopen práce v těžkém terénu, neodradí ho ani sníh, ani řeky. Populace tohoto plemene se bohužel neustále zmenšuje.
Původ a historie
Kabardinci jsou dobře známí již od 16. století. Pocházejí z oblasti mezi Černým a Kaspickým mořem. Jejich předchůdci byli mongolští stepní koně, kteří se pak dále křížili s koňmi z Turecka, Iráku, Kurdistánu a Íránu. V 17. století byli kabardinští koně již považováni za nejlepší horské koně a jejich výskyt se rozšířil po celém území tehdejšího SSSR.
Moderní typ koně kabardinského se začal utvářet až po říjnové revoluci. Jeho chovem se intenzivně začaly zabývat hřebčíny Kabardinsko-balkarský a Karačajevsko-čerkesský. Vznikl silnější typ pro jízdu a polní práce. V současné době jsou za nejznámější chovatele považovány hřebčíny malokaračajevský a malkinský.
Charakteristika
Kabardinci jsou živí a inteligentní, dají se velmi dobře vycvičit. Vynikají výborným orientačním smyslem a extrémně silným stádovým pudem. Charakteristická je pro ně rovněž odolnost, vytrvalost a houževnatost.
Popis plemene
Podsaditý kabardinec má dlouhou hlavu, klabonosý profil a působí dojmem typickým pro stepní koně, potomky kertagů a tarpanů. Krk je středně dlouhý a dobře osvalený. Nízký kohoutek dodává plecím ještě klenutější vzhled. Typickým znakem je bujný růst hřívy a ohonu. Pevná kopyta umožňují koním pracovat i na kamenité půdě bez podkov. Chody jsou dobré. Kabardinští koně mají neobyčejně jisté nohy, vyrovnaný a rytmický krok. Klus a cval je lehký a měkký. Někteří jsou dokonce přirození mimochodníci.
Plemenné znaky
Kohoutková výška: 152,5 - 154,5 cm.
Barva: hnědáci, tmaví hnědáci a vraníci, většinou bez znaků.
Hřbet: krátký a rovný, záď je od kříže skloněná, vyklenutá silná bedra.
Hlava: podsaditá, dlouhá, profil klabonosý.
Využití
Pro svou kondici, jistý krok a jezditelnost jsou využíváni především jako jezdečtí koně v obtížném horském terénu. Dále se také čím dál více prosazují v distančním sportu. Nejsou sice výjimečně rychlí, ale kompenzují to velkou vytrvalostí. Rychlostní rekordy tohoto plemene jsou: 1,54 min na 1600 m, 2,44 min na 2400 m a 1 hodina, 41 min a 25 s na 50 km. Lze je užívat v zápřahu, jsou i dobrými skokany.
Zajímavost
Schopnost kabardinských koní přenášet jezdce i v náročném terénu se stala legendární. Dokážou nalézt cestu v mlze nebo ve tmě a bez zaváhání procházet úzkými horskými stezkami. Jejich obratnost a lehkost, se kterou zdolávají přírodní překážky, přispěly k tomu, že jsou považováni za nejlepší horské koně na světě.
Během závodu v roce 1935 - 1936 urazili kabardinští koně 3000 km kolem Kavkazu za 37 dní, navíc za velmi špatného počasí. Žádné jiné plemeno tento výkon zatím nepřekonalo.
