Dolský klusák
Původ a historie
Norsko, země, která je pověstná především svými fjordy, úzkými mořskými zálivy zařezávajícími se hluboko do pevniny, nebo svojí čarokrásnou neporušenou přírodou, také země, která svým územím sahá daleko za polární kruh, je i takříkajíc domovinou dølského klusáka, plemene, které se krom vynikající zdatnosti a otužilosti může pochlubit i opravdu mimořádnou kapacitou plic. Vezmeme-li v úvahu všechny tyto vlastnosti a parametry, nemůžeme se pak divit, že toto severské plemeno je znamenitým a oblíbeným klusáckým koněm.
Mluvíme-li však o dølském klusákovi, musíme se nezbytně zmínit i o jiném norském koni a tím není nikdo jiný než Døle Gubransdal, tedy plemeno, které není sice tak známé a proslulé mimo samotné Norsko jako jiné norské plemeno fjordský kůň, ale které tvoří v samotném Norsku polovinu početního stavu zde chovaných koní. Døle Gubrandsdal je kůň, který pochází z norských horských údolí, kde byl hlavně využíván pro práci v zemědělském hospodářství nebo i jako spolehlivý soumar, a který je ovšem mimo to i velmi dobrým klusákem, a právě tato vlastnost předurčila tohoto tradičního norského koně k tomu, aby byl norskými chovateli využit jako základ pro vyšlechtění Dølského klusáka.
Pro šlechtění byl použit lehčí typ Døle Gubransdala, který víceméně vznikl přikřížením anglického plnokrevníka, jehož vliv je ostatně dobře patrný i na samotném dølském klusákovi. Chovné klisny tohoto lehčího typu byly intenzivně kříženy s importovanými klusáky, mezi nimiž měli poměrné silné zastoupení koně pocházející ze Švédska. Vzhledem k tomu, že do chovu jsou i nadále zapojováni importovaní hřebci jiných plemen, je typ dølského klusáka zatím spíše nevyrovnaný. V chovu dølského klusáka je však zásadní pozornost věnována výkonnostním zkouškám. Pro zápis do plemenné knihy jsou hřebci testováni na rychlost v klusu na vzdálenost jednoho kilometru. Odhaduje se, že dølský klusák tvoří asi celou sedminu všech v současnosti chovaných norských koní.
Popis plemene
Dlouhá, pěkně utvářená hlava dølského klusáka nezapře zušlechťující vliv anglického plnokrevníka. Výška v kohoutku se zpravidla pohybuje v rozmezí 152 až 160 cm. Ve srovnání s Døle Grubansdalem má dølský klusák kratší hřbet a štíhlejší nohy, na kterých jsou o poznání skromnějšími rousy, rovněž hříva ani ocas nejsou tak bohaté.
Barevně převládají vraníci a hnědáci, ale mohou se rovněž vyskytovat i koně jiného zbarvení.
Charakteristika
Dølský klusák je stejně tak jako Døle Grunsbansdal, a vůbec i jako všechna severská plemena, otužilým a zdatným koněm. Dølský klusák má diagonální klus stejně jako švédští koně, takže u něho nedochází k mimochodu. Jeho povaha je klidná.
Využití
Dølský klusák se samozřejmě využívá jako sportovní klusácký kůň, kterého je možno využít k lehkému tahu i mimo dostihové dráhy. Dølský klusák je ostatně i jezdeckým koněm, se kterým se lze bez obav vyrazit do terénu. A mimo to lze dølského klusáka dokonce využívat i k nošení břemen.
