Camargský kůň
Původ a historie
„Koně z moře", tak poeticky nazývají své koně obyvatelé Camarque. Život v Camarque, oblasti rozkládající se mezi francouzskými městy Arles, Montpellier a Martigues u Marseille, byl vždy drsný. V létě zde panuje prudký žár, v ostatních měsících je zdejší krajina zaplavována slanou vodou. Právě tento kraj Camargue je domovem camarqských koní, kteří žili divoce po celá staletí v této nepřístupné divočině.
Původ tohoto nádherného, polodivoce žijícího koně nese v sobě pečeť záhady. Ví se, že toto plemeno se postupně vyvíjelo přirozenou plemenitbou ze šlechtěných koní. Již římští autoři se ve svých spisech zmiňují o volně žijících koních v oblasti dnešní Camarque. Je tedy velmi pravděpodobné, že toto plemeno má svůj původ v koních keltských Galů, kteří byli proslulými chovateli.
Během staletí byla místní stáda pravděpodobně ovlivňována koňmi nájezdníků, především pak germánských, ale snad i koňmi mongolskými během vpádu Hunů.
Nepochybný otisk pak na camarqském koni zanechali arabští koně, jako důsledek obsazení Iberského poloostrova arabskými dobyvateli v 7. a 8. století našeho letopočtu. Tyto arabské rysy jsou ostatně na tomto plemeni patrné dodnes. Jako plemeno byli camarqští koně uznáni až v roce 1968.
Popis
Vzhled camarqského koně je nezaměnitelný, toto plemeno je velmi originální. Třebaže se v jeho původu míchá hodně vlivů, vytvořil se jednotný charakteristický typ bělouše s jemnou srstí, bohatou hřívou a ohonem a se zřetelným arabským původem.
Camarqský kůň je nižší, s těžkou hlavou, která má rovný nebo vyklenutý profil. Krk je krátký, charakteristická jsou svalnatá plece a prsa. Nohy jsou poměrně krátké, ale dobře utvářené. Typická jsou velmi široká a tvrdá kopyta, camarqský kůň se obvykle neková. Chody tohoto plemene jsou velmi specifické. Krok je dlouhý
a energický s vysokou akcí kolen. Cval a trysk jsou lehké, kdežto klus krátký a tvrdý.
Charakteristika
Toto plemeno bylo formováno životem v bažinatém terénu, kterému se dokonale přizpůsobilo. Umí se jistě pohybovat po zaplavených plochách a skvěle plave, při záplavách musí koně často přeplavat velké vzdálenosti.
Camarqský kůň je rovněž velmi skromný, jako potrava mu stačí i slanomilná vegetace. Ačkoliv může působit primitivním dojmem, je to nesporně zajímavý kůň, který je vhodný k jízdě, stejně jako je schopný práce s dobytkem.
Divoký život se odrazil i v povaze. Tito koně jsou bystří a obezřetní, ve velké míře i soběstační. Vyznačují se velkou odvahou, ale zároveň jsou dobře ovladatelní.
Plemenné znaky
Výška v kohoutku se pohybuje v rozmezí 135 až 145 cm.
Barva je bílá, koně jiné barvy se vyskytují jen výjimečně.
Dospívání je pomalé, pohlavní dospělost se zpravidla nastává až mezi pátým a sedmým rokem, ale zároveň je camarqský kůň dlouhověký, v plné síle přežívají i déle než 25 let.
Využití
Dlouhou dobu žili koně plemene Camaurqe zcela divoce, dnes se sice chov kontroluje, ale koně žijí stále polodivokým způsobem. Hřebci se odchytávají ve věku pěti až sedmi let, místní pastevci je potom využívají při práci s černými býky, kteří se chovají pro zápasy.
Své nezastupitelné místo mají koně i ve folklórních tradicích, využíváni jsou především při nejrůznějších lidových slavnostech.
Značná perspektiva se těmto koním nabízí v jízdní turistice, která ve zdejší oblasti zažívá nesmírný rozvoj. Podstatná část oblasti Camarque je tvořena velkou přírodní rezervací, pro kterou je charakteristický poměrně nepřístupný terén a některá místa jsou dostupná jen na koních. Právě tady, v těžkém a neschůdném terénu, prokazuje camarqský kůň svou neocenitelnou spolehlivost.
