Merénský kůň

 

Původ a historie

 

Merénský kůň pochází z Francie, konkrétně z francouzských Pyrenejí. Nazývá se Prince Noir d´Ariage (Černý princ z Ariage). O předchůdcích tohoto plemene se zmiňuje v 1. století před naším letopočtem již samotný Julius Caesar. Původní merénský kůň byl zušlechťován španělskými koňmi. Ve středověku byl pro svou houževnatost a nenáročnost využívám v rytířských soubojích. Uplatnění našel i jako kůň pohřební. Díky jistému kroku a černé barvě získal oblibu mezi překupníky, kteří tyto koně využívali pro účely pašování nejrůznějšího zboží. Toto plemeno je ve Francii natolik oblíbené, že  je mnohými považováno za francouzského národního koně. Ve Francii má také svůj vlastní časopis. I přes bohatou historii tohoto plemene existuje řízený chov teprve od roku 1947.

 

Popis plemene

 

Plemeno patří mezi horské koně. Ještě docela nedávno se výškově řadil mezi poníky, ale v posledních letech je tendencí kohoutkovou výšku zvyšovat. Nyní se tedy průměrná kohoutková výška těchto koní pohybuje průměrně kolem 155 cm. Merénský kůň je charakteristický černou barvou, která je v létě doplněna červeným nádechem. Bílé odznaky nejsou žádoucí, toleruje se ale hvězda na čele. Mají hrubší hlavu s přátelským výrazem, bobovitými nozdrami a malýma ušima. Je to kůň robustnější stavby, končetiny jsou silné a suché s velkými klouby. Hříva a ohon jsou husté a často mírně zvlněné, hříva se většinou nestříhá. Koně mají i poměrně výrazné rousy. Kopyta jsou velmi kvalitní, proto okovaného merénského koně potkáme jen výjimečně.

 

Charakteristika

 

Merénský kůň je klidné a vyrovnané plemeno, vhodné i pro sváteční jezdce. Nemá problémy s různorodostí povrchů, dokáže se bezpečně pohybovat jak na kluzkém povrchu, tak na kamenité horské stezce. Pokud bych měla pro popis tohoto plemene použít automobilistikou terminologii, tak by to byl off-road. Jedná se houževnatá zvířata, která v našich podmínkách není problém chovat je celoročně venku. Klisny jsou výborné matky a není neobvyklé, že klisna kojí i hříbata, která nejsou její. Plemenitba je zpravidla přirozená, ve své domovině žijí stáda volně v horách a až před zimou se shánějí zpět do údolí. Klisny tedy většinou rodí bez pomoci člověka. Díky své široké pánvi nemívají s porodem potíže.

 

Využití

 

Ve Francii je využití merénského koně vskutku všestranné. Využívá se k hlavně k zápřeži, ale i drezúře, cross-country a parkuru. U nás toto plemeno není moc známé. V ČR je jich jen několik desítek a většina těchto koní je využívána pro rekreaci a k hipoterapii.

 

Zajímavost

 

Co se týče chovu ve Francii, je docela úsměvné, že pokud chce chovatel v průběhu roku své svěřence vidět, musí být dostatečně fyzicky zdatný. Návštěva stáda mu totiž může trvat více jak jeden den, přičemž většinou musí podniknout pěší výstup až nahoru do hor. Aby majitel stádo našel, jsou koně opatřeni velkými zvonci, takže chovatel hledá své stádo nejen dalekohledem, ale i po sluchu. Další zajímavostí je systém pojmenovávání hříbat. Nepojmenovávají se tak, jak je u nás zvykem, čili počátečním písmenem jména jednoho z rodičů, ale každý rok jejich jména začínají jedním písmenem abecedy a střídají se v abecedním pořadí. Například v loňském roce bylo používáno písmeno „U".

 

U nás je jediným oficiálním chovatelem Martina Jestřábová, která tyto koně chová v Chrastinách u Písku na Ranči Ixion. Jméno ranče je zároveň jménem jejího prvního plemeníka.