Gidran
Původ a historie
Roku 1810 se narodil arabský hřebec Gidran, pocházející z významné arabské linie Siglavy. O pár let později se tento hřebec objevuje v Maďarsku, přesněji v hřebčíně Mezöhegyes. Tady dává spolu se španělskou klisnou Arogantte hřebce Gidrana II., který se stává zakladatelem anglického polokrevného kmene gidran. Na vzniku tohoto kmene se podíleli i plnokrevníci a španělští koně. Gidran se vyvinul a ustálil ve dvou typech, lehčím jezdeckém, který byl využíván především armádou a typu těžším, který byl oblíbeným pracovním koněm v zemědělství. Chov gidrana se rozvíjel ve střední Evropě i na Balkáně. První světová válka se ale neblaze podepsala i na gidranovi, kdy se jeho početní stavy výrazně snížily. Pro jeho další rozvoj jeho chovu byli proto opět použiti arabští plnokrevníci, jejichž vliv přispěl k ustálení vzhledu gidrana v jeho nynější podobě.
Popis kmene
Gidran je mohutnější kůň. Výška v kohoutku je 160 až 165 cm. Hlava je jemná, v jejím výrazu je rozpoznatelný arabský vliv. Krk je svalnatý. Hrudník je hluboký, dlouhý hřbet přechází ve svalnatou záď. Lopatky jsou stavěné tak, že umožňují plynulý pohyb. Nohy jsou silné s kvalitními kopyty. Srst má výhradně ryzou barvu, možné jsou bílé odznaky
Charakteristika
Nepřehlédnutelné arabské dědictví se projevuje i v povaze gidrana, ta se vyznačuje nejen ohnivostí, ale do určité míry i těžší ovladatelností. Ale gidran je také kromě toho i silný a vytrvalý, což z něj dělá vynikajícího sportovního koně.
Využití
Po dřívějším využití v armádě či v zemědělství se dnes gidran využívá pro jezdecký sport. Využít ho lze i k turistickému ježdění, případně jako kočárového koně v lehké zátěži.
