Groningen
Původ a historie
Holandská vynalézavost spolu s obchodnickou zdatností přispěla ke vzniku plemen gerlandera a groningena, která byla zároveň i výhodným exportním artiklem. Tato plemena pak byla využita k vyšlechtění dokonalého holandského teplokrevníka, kterým holandští chovatelé podstatnou měrou přispěli ke zlepšení evropských chovů.
Starobylé holandské plemeno Groningen, tak se jmenuje i severoholandská provincie, nebylo zprvu příliš exportováno, nicméně tento kůň plně uspokojoval potřeby obyvatel Holandska. Starší typ groningena vycházel především z východofríského koně a ze silného a mírného koně oldenburgského.
V průběhu 19. století se z groningena vyvinul robustní kůň vhodný pro práci v zemědělství, který však mohl používán, i přes svou určitou nevzhlednost jako kočárový kůň. Tento raný groningen měl silnou záď a silné kosti, byl také méně pohyblivý. Při křížení s kvalitními hřebci dávaly klisny groningena dobře stavěná hříbata.
Po roce 1945 se chovatelé přizpůsobují zvýšené poptávce po všestrannějším typu koně. Výsledkem je pak kompaktněji stavěný groningen s lepší plecí a lehčím pohybem.
Popis plemene
Moderní groningen se vyznačuje mnohem kompaktnější stavbou než původní typ. Groningen má těžší hlavu, u které je naznačen klabonosý profil. Krk je kratší. Trup je charakteristický značnou hloubkou, té odpovídá velmi silná a široká záď, která je v kříži rovná. Rámec těla doplňuje dlouhý hřbet. Nohy jsou silné s kulatými klouby. Výška v kohoutku bývá v průměru kolem 163 cm.
Charakteristika
Ze dvou holandských plemen gerlander a groningen, je groningen plemenem těžším. Původní typ groningena měl poněkud omezenou pohyblivost, moderní groningen se však pohybuje mnohem volněji. Temperament těchto koní je příjemný, což se projevuje především v klidné povaze, snadné ovladatelnosti a ochotě pracovat.
Využití
Původně byl gronigen, zvláště pak jeho raný typ využíván jako kůň pro práci v zemědělství. Využití moderního groningena je univerzálnější.
