Vlastnosti koně

Znalost vlastností koně je pro jezdectví nepostradatelná. Pouze ten, kdo se stále pokouší koním porozumět, se může ve styku s nimi správně chovat.

Koně jsou stádovými zvířaty. Stádo jim poskytuje ochranu a jistotu. Žádný kůň není rád sám - na tuto situaci si musí pozvolna zvykat. Ve výcviku můžeme tento stádový pud využít, např. použitím staršího, zkušeného koně jako vedoucího před remontu.
Koně mají pevnou stádovou hierarchii. Pravidla, jak se k sobě navzájem chovat, jim zajišťují přežití ve stádě. Boje o postavení, nejčastěji se vyskytující mezi hříbaty, ale i tehdy, přijde-li do stáda nový jedinec, jsou instinktivním chováním koní. Koně používají ke své obraně kopyta a zuby. Nejsou při tom vždy ohleduplní. Na druhé straně umí koně projevovat i jemné chování, výraznou vzájemnou náklonnost a zvědavost.
Každý jezdec si musí uvědomit, že kůň si chce i ve vzájemném vztahu s člověkem ujasnit hierarchii. Pouze takový jezdec, který bude působit klidně, jistě a důsledně, bude koněm akceptován jako výše postavený.

Koně jsou zvířata bránící se v první řadě útěkem. Býložravcům nabízí bleskový útěk nejjistější ochranu před nebezpečím. Koně mají různý práh dráždivosti, nejistoty mohou vést k útěku. Zpanikaří-li, jejich chování začne postrádat jakoukoli smysluplnost a může vést až k nebezpečným situacím.
Pro jezdce je takové chování koně velmi nepříjemné, protože se projevuje lekavostí. Je však naprosto zbytečné ho pro toto instinktivní chování trestat. Klidné, trpělivé obeznámení koně s co nejvíce novými věcmi a situacemi jim dodá důvěru a jistotu.

Kůň je zvíře s potřebou pohybu. Divoce žijící koně byli ve svém původním prostředí rozlehlých stepí v pohybu mnoho hodin denně, aby si mohli zajistit dostatečné množství potravy. Proto je pro spokojenost koně důležitý dostatek pohybu, světla, vzduchu a kontaktu se svými stádovými druhy. Je-li kůň ustájen, musíme na tato kritéria při denní péči obzvlášť dbát. Koni musí být umožněn dostatečný a rozmanitý pohyb, k čemuž patří i chození do výběhu nebo na pastvinu.
Každý kůň se od jiného odlišuje svým charakterem a temperamentem, zálibami a averzemi. Jeho momentální náladu a stav poznáme především podle hry uší, podle očí a podle pohybu ocasu.
Koně nejsou od přírody agresivní. Často se však k sobě chovají silácky, což je patrné obzvláště u hřebců. Problémi při zacházení s koňmi však vznikají následkem neodborného přístupu nebo špatných zkušeností zvířete.

Jezdec musí vynaložit mnoho času, trpělivosti a pozornosti, aby správně rozpoznal a pochopil chování koně. Pouze tak může dosáhnout jeho důvěry a náklonnosti, rozeznat u něj strach od vzpurnosti a správně postupovat při jeho výchově a výcviku.
Správný výcvik se pozná podle toho, že se kůň v pohybu pod jezdcem stále zdokonaluje, a zárověň si udržuje svou přirozenost a individualitu.
Koně, kteří jsou při každodenní práci spokojení a ochotní, nabízejí nejlepší předpoklady pro stabilní a harmonické partnerství mezi člověkem a zvířetem. tyto předpoklady se podpoří a upevní trpělivostí, respektováním psychiky koně a častým chválením.