Frederiksborgský kůň
Když Frederik II., král dánský a norský, zakládal hřebčín, ještě zřejmě netušil, že jeho chovné plemeno frederiksborgského koně se stane ve své době velice vyhledávaným nejen po celém Dánsku, ale i po celé novověké Evropě.
Historie a původ
Chov frederiksborgského koně byl vůbec nejstarším známým v Dánsku. Dánský král Frederik II. založil roku 1562 hřebčín, který se skládal z převážné části z koní španělských, z menší části také z koní neapolských. Hřebčín se v dobách renesance i baroka dočkal známosti i oblíbenosti, zdejší koně byli využíváni téměř po celé Evropě převážně jakožto koně jezdečtí.
O několik set let později, v 19. století, byl chov rozšířen o arabské a anglické polokrevníky. Od tohoto století se setkáváme s moderním frederiksborgem.
Roku 1839 byl chov zastaven, udržoval se pouze u soukromých chovatelů. V roce 1923 bylo plemeno frederiksborsgského koně opět registrováno. Bohužel oproti minulosti je chov tohoto teplokrevníka ojedinělý ve srovnání s jeho bohatou historií, kdy se těšil velkých úspěchů.
Charakteristika
Vyznačuje se velkou elegancí i temperamentem, dobrým klusem využívaným hlavně ke sportovním účelům. Plemeno je to oceňované ne až tak pro svou rychlost, jako pro svou vyrovnanost a vytrvalost. Obvykle se dožívá vysokého věku.
Popis plemene
Moderní frederiksborgský kůň je silný, pevné kostry; v kohoutku měří okolo 163 centimetrů. Obvykle se setkáme s ryzákem.
Hruď frederiksborga je svalnatá a široká, nohy jsou pevné a dobře stavěné, kopyta kvalitní. Hlavu má dlouhou a zploštělou, vyhlíží inteligentně. Krk i hřbet je protáhlý, zakončený vysokým ocasem.
Využití
Již od 16. století byl využíván jakožto jezdecký kůň a jeho kvalit pod sedlem se využívá dodnes. Taktéž sloužil k vojenským účelům. Z hlediska vrcholového sportu je v dnešní době výborný hlavně ve vozatajství, díky již zmiňovanému vyváženému klusu. Ke sportovním účelům se frederiksborg začal využívat až po roce 1939 po úpravě chovu, která navýšila jeho kvalit, ale ubrala něco z jeho charakteristických vlastností.
